Seděla tiše, hleděla do prázdna a vítr si jemně pohrával s jejimy vlasy. Jeji pohled směřoval tam, kde kdysi vládl klid, pohoda a stěstí, ale dnes? Dnes, už one místo zeje prázdnotou, tak jako jeji srdce. Jeji srdce dnes ztratilo veškerou naději, kterou celou tu dobu ukrývalo a doufalo, že jednou nastane chvíle a všechno bude zase dobré…ale ne, už nikdy to nebude dobré….Ještě nedávno by si troufla říct, že je ten nejštastnejší člověk na světě, ale nikdo ani ona sama netusila za jak kratkou dobu se vsechno zmeni….ze vse bude jiné…
Myšlenkami se prodírá v moment, kdy Ho spatřila….byl tak nesmělý a zároveń tak krásný, jeho pohled ji uchvátil hned v první okamžik. Vidí jak se směje, vzpominá na ten krásný den, kdy od NĚJ dostala první pusu, byla krátká, ale přesto tolik znamenala….ale co teď? Opět je zpátky…zpátky v realite,…opět se jí chce plakat, ale už nemá co…sklání se a divá se pod sebe na ten potůček slaných slz a chce křicet, chce se někomu vypovídat…ale jak může když tady jeji spřizněná duše není? Je pryč….
Jak je to mozne, když ještě nedavno tu byl. Byl s ni, drzel ji za ruku, libal ji a nezne si pohraval s konecky jejich vlasu…Ted ho vystřídal vitr…. Ano vitr, je taky tak prazdny jako je ted ona.¨
Náhle se zvedla, jakoby chtela uz odejit, ale rozmysli si to? Kdo vi, mozna to chtela udelat hned, jen na to nemela dostatek odvahy…. Mirne se nahla, něco zasepta, a jako andel se snesla dolu…Pada a ani krik není slyset, jen tam dole kdesi se ozve rana…Ne, uz ji není pomoci, tak jako uz nebylo pomoci JEMU. Jeji doufani se rozplynulo jako kapicka ledu a snad ted bude šťastná….Bude s NÍM…Hodně trpěla, snažila se den ode dne, ale JEHO už se zachránit nedalo, nešlo to.Ani ten nejstatečnější anděl by to nedokázal. Ale to, co anděl dokázat může, je přivést ji do nebe………tam kde může začít nový život….delší a snad i lepší…
Myšlenkami se prodírá v moment, kdy Ho spatřila….byl tak nesmělý a zároveń tak krásný, jeho pohled ji uchvátil hned v první okamžik. Vidí jak se směje, vzpominá na ten krásný den, kdy od NĚJ dostala první pusu, byla krátká, ale přesto tolik znamenala….ale co teď? Opět je zpátky…zpátky v realite,…opět se jí chce plakat, ale už nemá co…sklání se a divá se pod sebe na ten potůček slaných slz a chce křicet, chce se někomu vypovídat…ale jak může když tady jeji spřizněná duše není? Je pryč….
Jak je to mozne, když ještě nedavno tu byl. Byl s ni, drzel ji za ruku, libal ji a nezne si pohraval s konecky jejich vlasu…Ted ho vystřídal vitr…. Ano vitr, je taky tak prazdny jako je ted ona.¨
Náhle se zvedla, jakoby chtela uz odejit, ale rozmysli si to? Kdo vi, mozna to chtela udelat hned, jen na to nemela dostatek odvahy…. Mirne se nahla, něco zasepta, a jako andel se snesla dolu…Pada a ani krik není slyset, jen tam dole kdesi se ozve rana…Ne, uz ji není pomoci, tak jako uz nebylo pomoci JEMU. Jeji doufani se rozplynulo jako kapicka ledu a snad ted bude šťastná….Bude s NÍM…Hodně trpěla, snažila se den ode dne, ale JEHO už se zachránit nedalo, nešlo to.Ani ten nejstatečnější anděl by to nedokázal. Ale to, co anděl dokázat může, je přivést ji do nebe………tam kde může začít nový život….delší a snad i lepší…