Žila dlouho sama.Dlouho nikam nepatřila a příliš dlouho neměla nikoho,kdo by ji měl rád,kdo by ji miloval.Uzavírala se sama do sebe.Měla svůj vlastní svět plný černé barvy.Každý den oblečená v černý šat kráčela ke staré hrobce.Cítila se tu v bezpečí.Cosi ji fanscinovalo,možná prostředí v okolí hrobky,možná temnota a tajemství.Snad tušila,snad intuice,že tato hrobka se jí stane jejím osudem.
Noc v úplňku plná tajemství,dívka oblečena v černý šat kráčející k temné hrobce.Tato noc byla jiná než předešlé noci. Hrobka zářící měsíčním světlem s rudým nápisem,který dříve nikdy nespatřila.Na hrobce stálo vepsané úmrtí,přesně na den sto let staré.Zaujalo ji to.Dveře do hrobky byly otevřené,dívka vešla dovnitř.Ucítila za sebou chlad.Otočila se a spatřila ducha zemřelého.Dívka přestala na okamžik dýchat.Ne strachem,ale vzrušením.Dalo by se říci láska na první pohled.Mlčky jí podal zdobený meč.Přijala ho.Naposledy vydechla a jedním pohybem ruky si vzala život.Z jejího těla vystoupil její duch.Zemřelý ji vzal za ruku a odvedl si ji do hrobky.Konečně byla šťastná.Konečně měla někoho kdo ji miloval.V pozemském životě štěstí ani lásku nenašla,až po smrti,byla šťastná.Na hrobce stojí datum,kdy se ti dva konečně potkali,datum,které nemizí,je vryto navždy...